Ani po více než pěti letech provozu datových schránek se s nimi české úřednictvo nenaučilo nakládat. Ba dokonce je mnozí úřednicí prostě a jednoduše ignorují. Jako by žádné datové schránky ani neexistovaly.
Situace je přitom celkem jednoduchá. Můžeme si shrnout základní body. Datová schránka je něco jako "vyšší stupeň" e-mailové schránky, přičemž hlavní rozdíl spočívá v tom, že majitelem té které datové schránky je identifikovatelná fyzická či právnická osoba na straně jedné a identifikovatelný orgán veřejné moci na straně druhé. Přijde-li na úřad e-mailová zpráva, může se e-mailová schránka sice jmenovat Jan Novák, ale odesílatelem může být klidně Franta Opíchal. Nikoliv tak u datové schránky, protože tu si může občan zřídit pouze a jedině po prokázání své totožnosti. Jestliže tedy na úřad dorazí datová zpráva (třeba žádost o dotaci na pěstování řepky olejky) z datové schránky Jana Nováka, narozeného 1.1.1960, bytem Novákova 1, Novákov, pak není pochyb o tom, že odesílatelem je skutečně onen Jan Novák. Zásady pro zasílání korespondence prostřednictvím datových schránek rovněž nejsou složité. Zatímco občan své podání vůči orgánům veřejné moci učinit prostřednictvím své datové schránky může, orgán veřejné moci tímto způsobem korespondenci občanovi, který datovou schránku vlastní, zaslat musí. Pokud se tedy rozhodnete pro zřízení datové schránky, můžete, ale nemusíte, jejím prostřednictvím odesílat úřední poštu. Jakákoliv úřední pošta pro vás však už musí dorazit do vaší datové schránky a je nezákonné, aby vám takovou poštu nadále nosil pošťák, resp. abyste si pro ni museli běhat na poštu. Odeslání datové zprávy je pro občana bezplatné, úřady platí něco kolem 17 korun za jednu takovou zprávu. Zdarma a z pohodlí domova tak můžete učinit podání obecnímu úřadu, sociální správě, soudu, finančnímu úřadu, či třeba ministerstvu. A teoreticky už nikdy nemusíte kvůli úřední korespondenci na poštu.
Pro úplnost uvádím, že správcem datových schránek je ministerstvo vnitra, provozovatelem pak Česká pošta, s.p. Jejich provoz se řídí zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a dále též vyhláškou č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování Informačního systému datových schránek. Dle oficiálního informačního webu mají být datové schránky jedním ze základních stavebních prvků moderního, přátelského a efektivního úřadu. Prvořadým cílem datových schránek má být již zmíněná efektivnost - tedy rychlejší, levnější a spolehlivější veřejná správa, což má pozitivně pocítit každý občan.
Jak jsem ovšem naznačil už v úvodu, jedna věc je teorie, druhá pak
Problém přináší už samotné odesílání datové zprávy. Pominu nyní fakt, že aplikace datových schránek tu a tam nefunguje, že je třeba neustále instalovat nové a nové doplňky, že když spěcháte s odesláním nějakého podání, zjistíte, že datové schránky jsou v předem neoznámené odstávce. A přejdu rovnou k tomu, že nemálo orgánů veřejné moci vymýšlí jednu kravinu za druhou. Některé soudy tak například požadují, aby datová zpráva byla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Navzdory tomu, že vlastníkem datové schránky může být pouze a jedině konkrétní občan, jehož totožnost byla při zřízení datové schránky úředně ověřena. Nikdo si nemůže zřídit datovou schránku jako Jan Novák z Horní Dolní, než právě a jedině on sám. A takové je nakonec i ustanovení příslušného zákona - datová zpráva nemusí být opatřena zaručeným elektronickým podpisem (na rozdíl od e-mailové zprávy, kterou skutečně může odeslat kdokoliv odkudkoliv). Soud má však svůj výklad zákona a basta. Snadno se vám tedy stane, že podáte žalobu prostřednictvím datové schránky a za měsíc máte padesáti stránkovou složku plnou korespondence na téma, je-li vaše podání platné, či nikoliv. Zatímco soud po průměrně třech měsících dopisování zpravidla ustoupí, to takový finanční úřad je jinačejší kalibr. S klidem vám oznámí, že podle jeho vnitřních předpisů příslušné podání datovou schránkou učinit nelze. Prostě nelze, zákon sem, zákon tam. A co si pomyslet o úředníkovi, který trvá na tom, že má-li být nějaké podání učiněno dejme tomu trojmo, pak nestačí, aby si on daný dokument třikrát vytiskl, ale vy jej musíte do přílohy třikrát vložit... Ne, opravdu si nedělám legraci.
Ještě zábavnější je pak cesta úřední pošty od úřadu k vám. Než vám kterýkoliv úředník odešle poštu, je povinen zjistit, nejste-li vlastníkem datové schránky. Pokud ano, musí vám úřední dopis zaslat elektronickou cestou právě tam. Ale proč by to dělal, když může dopis pěkně vytisknout, orazítkovat, zalepit do obálky a hodit do bedny, kterou někdo odnese na poštu. Zákon sem, zákon tam. A tak namísto pohodlného přijetí úředního psaní do datové schránky naleznete v poštovní schránce papírovou výzvu, že máte na poště uložen doporučený dopis. Pravda, zákon sice praví, že takto chybně odeslanou poštu nelze považovat za řádně doručenou, ale zkuste si zažít to martyrium, když chcete zrušit právní moc nějakého dokumentu, přestože právní moc dle zákona nikdy vzniknout nemohla, protože rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Třešinkou na dortu pak je tragikomická situace, kdy se vám dejme tomu stavební úřad omluví za to, že opomenul existenci vaší datové schránky, přičemž omluvu vám zašle... ano, hádáte správě, prostřednictvím doporučeného dopisu. Vždyť se na tu poštu můžete proběhnout ještě jednou, tak o co jde, že jo?
Pro mne, jako pro člověka, který se odstěhoval z České republiky, avšak nadále musí zůstat v kontaktu s českými úřady, by datová schránka měla představovat ideální komunikační prostředek. Neměl bych mít žádné starosti s doručováním či přeposíláním pošty. Kdykoliv a kdekoliv se podívám, zda-li mi nějaký český úřad nepíše. Ulehčení by to ovšem mělo představovat i pro úřady, protože nemusí zjišťovat, kde se zdržuji, kde přijímám poštu a zda-li si poštu přebírám. Jednoduše odešle datovou zprávu a už se nestará, zda a kdy si ji vyzvednu. Opak je však pravdou. Každou chvíli mi někdo z rodiny volá, že mám na poště nějaký úřední dopis... Následuje několik datových zpráv, než odesílatel pochopí, že dopis nemá vytisknout, ale v souladu se zákonem odeslat elektronickou cestou. K problému přitom není daleko. Už několikrát jsem v médiích zaznamenal případ, kdy např. v důsledku chybně doručované úřední pošty došlo k nabytí právní moci neopodstatněného platebního příkazu. Majitel datové schránky totiž vůbec nevěděl, že někde na poště v jeho bývalém bydliště leží dopis od soudu, jehož obsah za pár dní nabude právní moci. Zcela k ničemu je mu pak doklad o tom, že žalovanou částku dávno před podáním žaloby zaplatil. Na obranu je pozdě, právní moc je přece právní moc. A známe fungování českých soudů. Než ty něco rozhodnou, postižený má dům v exekuci...
Za tu dobu, co vlastním datovou schránku, jsem přijal zhruba 190 úředních dopisů. Nejspíše o něco více, protože některé nepotřebné dokumenty likviduji. Z toho ovšem pouze 68 mi jich bylo doručeno do datové schránky. Pouze jedna třetina úřední korespondence mi tak byla doručena v souladu se zákonem. A nejde přitom pouze o starosti a problémy, které z toho člověku vyplynou. Opomenout totiž nelze ani fakt, že průměrná cena za doporučený dopis, tisk dokumentu a obálku činí zhruba 50 korun. Rozdíl mezi cenou za datovou zprávu a doporučený dopis tedy představuje částku 33,--Kč. Při vynásobení počtem poštou odeslaných dopisů - 122 x 33 - to znamená, že naši milí úředníci vyhodili z okna cca 4.026,--Kč. Představme si, kolik asi může v ČR existovat datových schránek a k tomu přidejme fakt, že přibližně dvě třetiny úřední pošty jsou nadále posílány klasickou poštou. Jak mám ověřeno od dalších majitelů datových schránek, skutečně je tento poměr reálný. Musí se jednat o miliony zbytečně vyhozených korun získaných do státního rozpočtu z našich daní.
Znovu se tak potvrzuje známý fakt, že jakkoliv dobrá myšlenka se v rukou českých úředníků nejenže neobrátí v něco užitečného, ale rovnou se stává hotovou noční můrou...
Žádné komentáře:
Okomentovat