1. Ve svém příspěvku jsem zcela jednoznačně uvedl, co si o vrahovi malé Aničky myslím, že totiž pro takovou zrůdu není v lidské společnosti místo.
2. Také jsem však uvedl, že vrah malé Aničky není znám. Osobně se domnívám, ovšem podtrhuji, že jde o ryze subjektivní názor, že Otakar Tomek tím vrahem nebyl. Ale i kdyby ano, nic to nemění na faktu, že v době jeho sebevraždy byl vazebně stíhaným obviněným, nikoli odsouzeným. A rozhodně zde nejde o žádné slovíčkaření, ale zásadní, podstatnou věc.
3. Neobviňuji vězeňskou službu a ani nikoho jiného z vraždy Otakara Tomka. Domnívám se však, že vězeňská služba selhala a také, že vězeňská služba bezostyšně LHALA.
Uvědomme si totiž jednu důležitou věc. Ač se nám to líbí nebo ne, obviněným se může stát kdokoli z nás. A nikde není psáno, že se tak nemůže stát i tehdy, bude-li naše svědomí čisté jako křišťálová studánka. Nevěříte? Povím vám jeden příběh.
Mám známého, říkejme mu třeba pan A.K. Pan A.K. byl na tomto světě již bezmála padesát let, když se jeho život měl zásadně změnit. Byl dobrého srdce a zapomínal na známé rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. A tak nabídl své sousedce, která pro svou neutěšenou sociální situaci obývala společně s malým synem byt bez elektrické energie, plynu či teplé vody, pomoc. Nabídl jí, že jejího syna může např. u něj doma tu a tam vykoupat v teplé vodě, či uvařit teplé jídlo. ... Pokud si na tomto místě myslíte, že byl tedy navržen na ocenění některou z organizací na pomoc dětem, či něco takového, tak se hluboce mýlíte. Naopak, pan A.K. dodnes bloumá světem s cejchem zločince. Věc se má tak. Jednoho dne milá paní sousedka došla k závěru, že z dobráka je třeba vyždímat ještě více dobra. A dobro se přece nejlépe měří v bankovkách. I žádala pana A.K. opakovaně o půjčku. Rozumějte - o nenávratný finanční dar. Když už byla trpělivost vyčerpána, řekl pan A.K. dost. A bylo zle ...
Pár dní na to si pana A.K. vyzvedla policie. A že prý v koupelně osahával nezletilého syna sousedky, když jim předtím vnutil možnost koupání u něj doma. A ač byla výpověď nezletilého a jeho matky jakkoli rozporuplná, pan A.K. se stal obviněným a putoval do vazby. A to navzdory tomu, že i vyšetřovatelka tohoto případu konstatovala, že tomu obvinění moc nevěří, no ale tak co má jako dělat? ( !!! ) Již první posudek nezletilého prokázal, že celou věc si vymyslel, resp. že papouškoval, co mu jeho matka přikázala. Již první posudek matky prokázal, že jde o jednoznačnou lhářku. Již první posudek pana A.K. prokázal, že u něj není sebemenší náznak pedofilních sklonů. Obvinění se bořilo jako domeček z karet. Jenže to trvalo bezmála tři měsíce. Tři měsíce vazebního stíhání, plného beznaděje a černých myšlenek, vč. myšlenek na sebevraždu. Pan A.K. byl tedy nakonec z vazby propuštěn, trestní stíhání bylo zastaveno. Pana A.K. stála obhajoba veškeré úspory, ale to je asi na celé věci to nejmenší. V době jeho pobytu ve vazbě se jeho maminka stala terčem nenávistných útoků a podlehla srdečnímu infarktu. Jistě, souvislost těžko prokázat. Přišel o zaměstnání. Ano, my víme, že jsi nic neprovedl, že nejsi žádný pedofil, ale pochop, nemůžeme si dovolit zaměstnávat člověka s takovou pověstí ... Pan A.K. dodnes bloudí světem, jako tělo bez duše. Je z něj lidská troska. O nic už nejeví zájem, nic a nikdo jej už nezajímá ... A někteří stále ukazují prstem.
A o to tedy jde. Že ne každé obvinění ještě nutně znamená, že podezřelý je vinen. I proto ta zásada presumpce neviny, o které jsem psal. Proto zastávám názor, že nemůžeme tleskat nad smrtí obviněného, protože jednou se třeba může stát, že někdo bude tleskat nad smrtí naší. Aniž bychom se čehokoli dopustili.
Je třeba - a to bez výjimek - rozlišovat mezi obviněním a odsouzením.
Abych tedy mé úvahy shrnul. Nelze s určitostí říci, zda Otakar Tomek zabil nebo nezabil malou Aničku. Lze však říci, že z toho činu byl obviněn, nikoli usvědčen. A že v době jeho sebevraždy byl tedy člověkem, na kterého nutno pohlížet jako na nevinného. A v neposlední řadě, že vězeňská služba při dohlížení na výkon vazby u Otakara Tomka jednoznačně selhala a ještě se toto selhání snažila do poslední chvíle zamést pod koberec. Nic více, nic méně.
Přeji všem, aby je z klidného spánku nikdy neprobudil domovní zvonek, aby za jejich dveřmi nestál policista, který s milým úsměvem pronese, že se potřebuje "jen na něco zeptat". Přesně tak totiž tragédie pana A.K. začala...
Přeji všem hezký a úspěšný den!
ilustrační obrázek
Žádné komentáře:
Okomentovat