C2H5OH

   K datu 15. května váže se docela slušné množství historických událostí (jako ostatně k mnoha dalším všedním i nevšedním dnům). Tak např. byla založena Komunistická strana Československa (1921), čeští hokejisté vyhráli v pořadí pátý titul mistrů světa (2005), Marie Lucemburská byla korunována francouzskou královnou... Narodilo se mnoho významných osobností, mezi nimi také např. Pierre Curie (1859), Nositel Nobelovy ceny za fyziku.

   A v Praze u Apolináře se zrodila první protialkoholní záchytná stanice - a to nejen v tehdejší ČSR, ale na světě vůbec. Stalo se v roce 1951, tedy před krásnými šedesáti lety.


   Nemůžeme se tedy divit, že s tématem "alkohol" roztrhl se ve sdělovacích prostředcích pytel. A pochopitelně převládá názor, který alkohol - tu více, tu méně - démonizuje. A to nikoli proto, že by to bylo tak jednoznačně na místě, ale proto, že je to tak zkrátka v módě. Tedy "in", abych potěšil zastánce novodobých výrazových prostředků :-).

   Dovolím si tedy vyrazit tak nějak proti proudu. Domnívám se, stejně jako u mnoha jiných témat, že ani u alkoholu není potřeba pohlížet na věc stylem "ode zdi ke zdi". Tedy že alkohol buďto budeme považovat za zcela jednoznačně prospěšný (a to i bez ohledu na jeho množství), nebo naopak za zcela jednoznačně škodlivý. Řekl bych, že u alkoholu, stejně jako třeba u ohně, platí - "dobrý sluha, zlý pán". Že tedy alkohol může nám stejně tak dobře posloužit, jako i ublížit. Považuji za naprosto průkazný fakt, že totiž alkohol - je-li požíván s rozumem, tedy s oním známým Mírou :-) - má blahodárné účinky na lidské zdraví. Stejně tak ovšem - neumí-li se člověk v pití alkoholu ovládat - může být alkoholem sražen na lopatky. Kdyby nic jiného, tak sklenička dobré "ohnivé vody" - zde bych si dovolil vyzdvihnout kvalitní domácí slivovičku, která provází psaní tohoto příspěvku :-) - může mít skvělé účinky také na pohodu člověka. A zastávám názor, že psychická pohoda je mnohdy daleko důležitější, než nějaké omezování. Občasnou sklenku něčeho ostřejšího bych tak přirovnal k potěšení nad nedělním vepřo-knedlo-zelem, kteréžto potěšení má pro lidské zdraví daleko větší význam, než případné škody, které může způsobit nedodržení dietního režimu. Podotýkám a mnohokrát podtrhuji, že pro zdravého člověka nepovažuji takový skvělý oběd, jakož ani skleničku alkoholu, za nic závadného, na rozdíl od tvrzení a zběsilého pokřiku mnoha "dietologů". A při nutnosti dodržování nějakého omezení považuji občasné vybočení - není-li s ohledem na charakter onemocnění skutečně kategoricky vyloučeno - za velké plus. (Pro šťouraly - nenabádám tedy pacienty např. s akutním zánětem slinivky, aby se pustili do vepřové pečeně se zelím. Stejně tak nenabádám pacienty např. s akutním zánětem jater, aby si otevřeli lahev domácí meruňkovice. Ale věřím, že čtenáři mi rozumí.)

   Samozřejmě jsem si vědom, že i zprvu občasné požívání alkoholu může se zvrhnout v závislost. Ale to je jako se vším. Vždyť závislým se může člověk stát v podstatě na čemkoli. Některé závislosti pak nemusí mít žádný negativní vliv, jiné však přirozeně ano. Mohou mít tu menší, tu větší až katastrofálními důsledky. Neviděl bych ovšem situaci tak černě, jak je v těchto dnech prezentována v mnohých sdělovacích prostředcích. Dnes jsem dokonce četl článek jednoho studenta, který se domnívá (nepochlubil se však svým zdrojem), že půlka (českého) národa jsou alkoholici. Takhle to zcela určitě není. Nakonec ani statistiky, které hovoří o spotřebě alkoholu v České republice, nepovažuji za nijak průkazné v tom směru, že bychom byli národ alkoholiků. (Nehledě na to, že statistiky tohoto typu považuji za zcela zkreslené.) Tím nechci říci, že by snad alkohol nebyl naprosto žádným problémem. Samozřejmě, že si plně uvědomuji dopad, který může alkohol při "nadměrné" konzumaci (pamatujme na individualitu každého jednotlivce!) mít. Samozřejmě, že si stejně tak uvědomuji, jaké škody může alkohol napáchat u děti či mladistvých! V tomto posledním bodě připomínám, že je na místě nahlédnout na věc v širším záběru - např. otázka vyžití dětí a mládeže ve volném čase. Bude-li např. škola vyžadovat za pronájem tělocvičny nemalé peníze, nemůžeme se divit, že děti se raději budou potulovat po parku, posedávat po lavičce ... a třeba i s tou lahví v ruce (která vyjde několikrát levněji, že onen pronájem). Viz např. můj příspěvek "Co mi dnes hnulo žlučí". Je ale opravdu především na každém z nás, jak budeme k alkoholu přistupovat - a zda připustíme, aby nás třeba dokonce ovládal.

   V souvislosti s tvrzením o počtu alkoholiků vzpomněl jsem si také na starší historku s jedním známým, který mě - považujíc se za těžkého alkoholika - žádal, zda bych mu mohl doporučit nějakou protialkoholní léčebnu. I zeptal jsem se, kolik že toho alkoholu vypije, když je to tak vážné. "No, někdy i čtyři piva". Denně? "Ne, za týden" ... Léčebnu jsem mu samozřejmě doporučil ... nikoli však protialkoholní, nýbrž psychiatrickou. Tímto úsměvným příběhem jsem chtěl uvést mou další myšlenku k tomu tématu, že totiž považovat každého, byť třeba i pravidelného konzumenta alkoholu za alkoholika, je naprosto zcestné. Je snad alkoholikem ten, kdo si po večeři dopřeje sklenici piva? Je snad alkoholikem ten, komu po ránu svědčí sklenička něčeho ostřejšího? A důkazem jeho zdraví je fakt, že takto "popíjí" už třeba 60 let? Domnívám se, že takoví lidé alkoholiky rozhodně nejsou!

   Abych tedy mou úvahu uzavřel. Jak už jsem řekl - alkohol může nám dobře posloužit, stejně tak, jako uškodit. Budeme-li k alkoholu přistupovat s rozumem, pak nejen, že nám neuškodí, ale může nám - a našemu zdraví - býti i ku prospěchu.

   Přeji všem hezký den ... a na zdraví!

:-)