Co mi dnes hnulo žlučí

   Ke "hnutí žlučí" najde se v této úžasné zemi dnes a denně důvodů více než dost. To by se jeden musel zabednit doma, nikomu neotvírat, nezvedat telefon, nečíst noviny, nezapnout rádio, televizi či dokonce internet... Takto fungovat však přece jen nejde, nebo alespoň ne moc dlouho. A tak různí hybatelé naší žlučí mívají hody.


   Já osobně jsem měl v tomto směru dnešní den velmi bohatý. Udělal jsem totiž několik chyb najednou - zapnul jsem internet, otevřel noviny, pustil si televizi a dokonce vyrazil do terénu. Ale vezměme to pěkně popořádku. Byl jsem totiž natolik aktivní, že jsem - snad z nedostatku adrenalinu - vyrazil dokonce na poštu. Nutno poznamenat, že návštěva tohoto ctěného úřadu byla nejprve úsměvná. Nebylo totiž možno přeslechnout dva rozvášněné pány ve vedlejší frontě, kterak hřímají na adresu společnosti Sazka. Pravda, toto samo o sobě by zase až tak k smíchu nebylo - současný stav této obrovské a určitou tradici představující organizace je spíše k pláči či vzteku. Co však již úsměv vyloudilo, byly "papírky", které oba pánové třímali v ruce. Ano, tušíte správně - nešlo o nic jiného, než o sázkové tikety. A tak po celou dobu, kdy tito pánové hromovali na adresu Sazky a jejího vedení, přičemž neopomenuli dodat, že společnost nevyplácí všechny výhry, nemohli se dočkat, kdy už budou moci podat tiket a vysolit peníze za sázku. Schizofrenie jako z učebnice.

   Ale vraťme se už do "mé" fronty. Na řadu se dostává starší pán přede mnou (odhaduji na 75 let) a podává mladé paní za přepážkou poštovní složenku. Ani znechucený pohled, kterým pracovnice pošty počastovala zákazníka po převzetí na její vkus patrně velkého množství drobnějších mincí, neodradil stařečka od položení dotazu. "Prosím pěkně, mladá paní, posílám peníze vnukovi, kdy mu asi dojdou". Znechucený pohled proměňuje se v nefalšovanou nenávist. "Si to přečtěte". Stařeček se po krátkém zaváhání osměluje a zkouší to znovu: "Nezlobte se, mladá paní, ale já nemám brýle a ani nevím, kde bych si měl co přečíst. Buďte tak hodná a ... " Ale to už je pán nemilosrdně přerušen. "To já nevím, tady máte ústřižek, za vámi jsou lidé." S omluvou pánovi překračuji diskrétní zónu a přistupuji k přepážce. "Mladá paní, co by vám udělalo, pokud byste tady pánovi odpověděla?" ... Následuje další "laskavý" pohled, po kterém skoro očekávám, že paní vytáhne ze šuplete revolver a i s pánem budeme na místě zastřeleni... "Víte, kolik je tady lidí? Kdybych měla všechno hledat (hledat?!), tak nic jiného nedělám. A víte, kolik já tady za to beru?" Přiznám se, že nevím, kolik mladá paní za svou práci a bezmeznou ochotu bere. A rovněž přiznám, že mě to ani vůbec, ale opravdu vůbec nezajímá. "Mladá paní, vaše komentáře zcela mimo mísu trvají vám asi 10x déle, než by vyžadovala odpověď na pánovu otázku." Pakliže by mohl pohled vraždit, tento příspěvek bych už nikdy nenapsal. Pán krčí rameny a častujíc mě omluvným úsměvem - "to nemá cenu" - se šourá k odchodu. S "vítězoslavným" úsměvem se mě poštovní pracovnice dotazuje: "A co to chcete vy?". Dlužno dodat, že nakonec jsem poštu s úsměvem opouštěl já - po rozhovoru s vedoucí dané pošty.

   Ale mé dnešní pochůzky ještě zdaleka nekončily. Čekal mě ještě nákup, po kterém jsem se zadíval na skupinku mladých, školou povinných mažoretek, kterak na parkovišti (!) nacvičují jakýsi pochod. Nedalo mi, abych se přítomné "trenérky" nepřeptal, čím to, že nacvičují na tomhle místě (k oprávněné neradosti řidičů a riskujíc úraz) a nikoli třeba na školním hřišti. Odpověď opět rozproudila mou žluč. "My bychom rády, ale ani nechtějte vědět, kolik po nás škola chtěla za pronájem". Smát se? Plakat? Jít dát někomu přes hubu? Copak tohle je normální? Chtít po dětech, které touží po nějaké té aktivitě a které ve finále ještě budou tu svou školu reprezentovat, peníze za pronájem školního hřiště? Naše společnost má asi raději, když děti vysedávají po lavičkách - nejlépe s lahví či dokonce stříkačkou v ruce...

   Třetí hnutí žlučí pak přišlo po přečtení článku na internetu. Píše se v něm, že v expresu z Prahy do Ostravy byla nalezena mrtvola šestatřicetiletého muže. Okolnosti této tragédie vyvolaly u mne pořádný vztek. Věc se má totiž tak. Zemřelého muže nalezla průvodčí na toaletě, po příjezdu do cílové stanice. Protože se domnívala, že muž nereaguje z toho důvodu, že spí, přivolala policii. Policejní hlídka pak došla k závěru, že muž je mrtev. Přivolaný lékař toto smutné zjištění potvrdil, přičemž konstatoval, že muž je mrtev přibližně osm hodin. ... Něco tady není v pořádku. V prvé řadě mě vyloženě děsí, že mrtvý muž se na toaletě vlaku nacházel celých dlouhých osm hodin! Vezmeme-li v úvahu, že i při "standardním" zpoždění vlaků ČD trvala jízda z Prahy do Ostravy patrně o několik hodin kratší dobu, vyplyne nám z toho fakt, že zemřelý muž se ve vlaku nacházel již před odjezdem z výchozí stanice. Nějaká kontrola vlakových souprav??? A jak paní průvodčí kontrolovala vlak po dobu jízdy? To celou jízdu prostory WC neprohlédla? A pokud bylo WC zamčeno, nebylo jí to nijak nápadné? Ani při kontrole jízdenek? Následující úvaha je samozřejmě spekulací, ale nemůžu se zbavit otázky, co když se totiž muž nacházel na WC dlouhou dobu třeba v bezvědomí, tedy v době, kdy mu ještě bylo možno pomoci? Když nebyl objeven ve výchozí stanici, když nebyl objeven celou trasu z Prahy do Ostravy, nemusel být ve vlaku objeven ani dlouho předtím, třeba na jiné trase. Mohl vstoupit na toaletu, ztratit vědomí ... A to už ponechávám stranou, že paní průvodčí nezná patrně ani základní pravidla pro poskytování první pomoci, když u cestujícího bez reakcí usoudí (snad automaticky?), že jde o opilce a přivolá policii. Nač kontrolovat třeba životní funkce, že? Jistě, v dané chvíli by již nebylo možno muži pomoci, ale jde mi o princip. Průvodčí, která při své práci přichází do kontaktu se stovkami lidí denně, by měla. alespoň dle mého názoru, postupovat v takovém případě přece jen jinak. Myslím si, že tato tragická událost je minimálně k zamyšlení také třeba pro ombudsmana Českých drah pana Fejka - jde o věc rozhodně důležitější, než např. rozmístění reklamy v nádražních budovách (jak jsem zmínil v mém příspěvku České dráhy - Času dost). Ale musím na tomto místě poznamenat, že možná se na celém smutném příběhu podepsala i lhostejnost cestujících - třeba si některý z nich povšiml, že vlakové WC je delší dobu uzamčeno, ale vše vyřešil mávnutím ruky... Vrcholem pak je diskuze čtenářů k uvedenému článku, kdy mnoho diskutujících komentuje událost bez sebemenší úcty k lidskému životu a ještě zvládne smrt člověka využít k (tradičnímu) předhánění, kdo je horší, zda Pražák nebo Ostravák. Ano, skutečnost, že vlak jel na trase z Prahy do Ostravy, posloužila těmto lidem k tomuto způsobu vedení "diskuze" jako dostatečná záminka... Celý článek, vč. diskuze, naleznou případní zájemci zde: Z Prahy do Ostravy přijela v rychlíku mrtvola. Průvodčí myslela, že spí. (Novinky.cz)

   Přeji všem hezký a úspěšný den a co možná nejméně lhostejnosti k našemu okolí.


P.S. Když jsem si teď předmětný článek pročítal podruhé, zjistil jsem, že bez jakéhokoli vysvětlení z článku zmizel údaj o konstatování lékaře, že smrt u muže nalezeného ve vlaku nastala před osmi hodinami. Zda byl tedy původní údaj mylný, či zda se jedná o jakousi pozoruhodnou cenzuru, není mi známo.

ilustrační foto